Kolik akcií koupit? Kusů, firem a kdy radši ETF

Kolik akcií koupit? V té otázce se schovávají dvě úplně různé věci. Kolik kusů jedné firmy si pořídit. A kolik různých firem vůbec mít. Většina návodů řeší jen jednu z nich a tu druhou nechá viset ve vzduchu.

My vyřešíme obě. A rovnou s pointou, kterou většina blogů neřekne nahlas: pro běžného člověka je správný počet jednotlivých akcií skoro nula. Stačí jeden široký ETF a máte v něm tisíce firem najednou. Pokud s akciemi teprve začínáte, mrkněte nejdřív na náš průvodce investováním do akcií a ETF.

Dvě otázky schované v jednom dotazu

Než cokoli nakoupíte, ujasněte si, na co se vlastně ptáte. Jsou to dvě věci a každá má jinou odpověď.

První otázka: kolik kusů jedné akcie koupit. Jedna akcie Applu stojí jednu cenu, jedna akcie ČEZ jinou. Kolik jich pořídit najednou? Tady jde o velikost jedné konkrétní pozice a o peníze, co do ní dáte.

Druhá otázka: kolik různých firem mít v portfoliu. Pět titulů? Dvacet? Padesát? Tady jde o diverzifikaci, tedy o to, abyste nestáli na jedné noze.

Dobrá zpráva je, že dnes nemusíte řešit ani velké balíky kusů. U většiny akcií koupíte i jediný kus. Někteří brokeři umí i zlomek akcie, takže investovat jde i s pár stovkami. Otázka tedy není „mám na to“, ale „kolik různých věcí má smysl držet“.

Pro většinu lidí: kolik jednotlivých akcií? Skoro žádné

Tady budeme vyhranění, protože data i zdravý rozum táhnou stejným směrem. Pro běžného člověka, který si chce dlouhodobě budovat majetek, je upřímná odpověď nepříjemně jednoduchá. Jednotlivé akcie skoro žádné.

Důvod je jeden a sedí jako prst. Místo skládání firem po jedné si koupíte jeden široký ETF a máte v něm rovnou tisíce firem z celého světa. Jeden nákup, okamžitá diverzifikace, žádné hlídání jednotlivých titulů. To, co byste se snažili pracně poskládat z desítek akcií, dostanete hotové v jednom fondu.

Vybírání jednotlivých akcií, takzvaný stock picking, je práce navíc, která se většině lidí nevyplatí. Drtivá většina aktivně spravovaných fondů dlouhodobě nepřekoná obyčejný index. A to jsou profesionálové s celými týmy. Šance, že to u kuchyňského stolu zvládnete vy, je malá.

Neznamená to, že jednotlivé akcie jsou zakázané. Jen patří jinam. Berte je jako peníze na hraní, malou část portfolia, klidně 10 až 20 %, na vlastní nápady a firmy, kterým věříte. Když o ně přijdete, hlavní část portfolia to ustojí. Hlavní část přitom zůstává nudný široký ETF.

Kolik různých akcií, když je chcete skládat sám

Dobře, baví vás to a chcete si akcie vybírat. Pak je klíčová otázka, kolik různých firem mít, abyste rozumně rozložili riziko. A tady čísla mluví jasně.

Největší kus práce odvede už prvních zhruba dvacet titulů. Riziko portfolia o dvaceti akciích je zhruba o 55 % nižší než riziko jediné akcie Finlord, diverzifikace a počet akcií, 2023. Jinak řečeno, rozložením do dvaceti firem z různých oborů srazíte výkyvy zhruba na polovinu.

Nad dvacet až třicet titulů už ale přidávání dalších firem riziko skoro nemění. Hezky to ukazuje srovnání indexů. Dow Jones drží jen 30 velkých firem, S&P 500 jich má pět set. A jejich kolísání je přitom zhruba srovnatelné. Po třicítce už diverzifikace narazila na strop.

Závěr je tedy příjemně praktický. Když chcete akcie skládat sami, miřte na 20 až 30 firem z různých sektorů. Méně než deset je málo, riziko zůstává vysoké. Víc než třicet je zbytečná práce, která už nic nepřidá. A pokud vám tohle počítání přijde otravné, je to další tichý argument pro jeden ETF, který těch firem drží rovnou tisíce.

Kolik kusů jedné akcie a za kolik peněz

Teď ta druhá otázka. Kolik kusů jedné firmy koupit a kolik do ní dát peněz.

Technicky můžete koupit i jediný kus, často i zlomek akcie. Háček je jinde. U brokera, který si účtuje poplatek za každý obchod, vám malý nákup poplatek sní. Když dáte za jeden kus pár set korun a poplatek je třeba 250 Kč, začínáte v hlubokém minusu. Proto má smysl buď volit brokera bez poplatku za obchod, nebo nakupovat ve větších dávkách, ať poplatek zmizí v procentech.

Druhá věc je velikost pozice. Tady platí jednoduché pravidlo. Neházejte do jednoho titulu nepřiměřeně velkou část majetku. Když jedna firma zkrachuje nebo její akcie spadne o 70 %, nesmí vás to položit. Proto ty jednotlivé akcie patří do „peněz na hraní“, ne do jádra.

Český háček: daně a překupování

Tohle ve většině návodů nenajdete, a přitom v Česku reálně rozhoduje o tom, jak agresivně byste měli s akciemi hýbat.

V Česku platí časový test. To je pro dlouhodobého investora skvělá zpráva. Jenže má jednu logiku, která jde proti časté zábavě stock pickerů. Čím víc akcie překupujete, prodáváte a obměňujete, tím víc si ten tříletý test tříštíte. Každý prodej pod tři roky znamená, že zisk z něj se daní.

Praktický důsledek je prostý. Čím víc se v akciích vrtáte, tím víc daňových starostí si naděláte. Klid a držení vyhrávají nejen na výnosu, ale i na daních.

ETF, nebo vlastní akcie? Zjistěte, co vám sedí

Projděte si pár otázek a podívejte se, kterou cestou se vydat a kolik titulů řešit. Berte to jako odrazový můstek, ne jako verdikt.

Kde akcie nebo ETF koupit

Až budete vědět, co chcete, zbývá to koupit. Pro většinu lidí je nejjednodušší cesta jeden široký ETF u brokera s nízkými poplatky. Kdo chce skládat jednotlivé akcie, ocení brokera bez poplatku za obchod, ať ho malé nákupy nezničí.

Časté otázky

Shrnutí

Otázka „kolik akcií koupit“ má dvě roviny. Kolik kusů jedné firmy a kolik různých firem. Pro většinu lidí je nejlepší odpověď jeden široký ETF, ve kterém máte tisíce firem najednou, a jednotlivé akcie brát jen jako menší peníze na hraní. Kdo chce akcie skládat sám, ať míří na 20 až 30 titulů z různých sektorů, dál už to nemá smysl. U kusů hlídejte poplatky a velikost pozice a nedávejte vše do jednoho koše. A pamatujte na český háček: čím víc překupujete, tím víc si tříštíte tříletý daňový test. Akční krok? Projděte si kvíz výše a podle výsledku nastavte první nákup.