Zajištěné investice: garance, která není zadarmo

Zajištěné investice, tedy zajištěné nebo garantované fondy, vám slibují, že na konci dostanete zpět aspoň vložené peníze. Tu jistotu ale platíte stropem na výnosu, vázaností na pevnou splatnost a poplatky. Reálně tak často skončíte níž než s běžným spořicím účtem nebo levným indexovým fondem, protože garance nepokrývá inflaci.

Garance. Slovo, po kterém každý opatrný člověk zbystří. Zajištěné fondy ho mají rovnou v názvu a slibují, že o peníze nepřijdete. Háček je v tom, co za tu jistotu zaplatíte. A většina lidí to zjistí až po letech, když fond doběhne a na účtu je míň, než čekali.

Co jsou zajištěné investice

Zajištěný fond je produkt, který kombinuje jistotu a sázku na trh v jednom balíčku. Slibuje, že k pevně danému datu dostanete zpět určité procento vkladu (nejčastěji 100 %), a k tomu část výnosu, pokud se zadařilo nějakému akciovému indexu nebo koši akcií. Říká se mu taky garantovaný fond nebo strukturovaný produkt. Jsou to v zásadě tři jména pro stejnou myšlenku.

Od běžných fondů se liší jednou zásadní věcí: mají splatnost. Koupíte je jen v upisovacím období a garance platí až ke dni, kdy fond skončí. Mezitím jsou vaše peníze zamčené.

Jak zajištěný fond funguje

Trik je jednoduchý a stojí na rozdělení peněz na dvě hromádky.

Větší část, klidně 85 až 95 % vkladu, fond uloží do bonitních dluhopisů nebo na depozita. Spočítá to tak, aby tahle část za dobu trvání narostla přesně na garantovanou částku. Když má fond za pět let vrátit 100 % vkladu, uloží dnes do dluhopisů tolik, aby z toho s úrokem bylo zase 100 %. Tahle hromádka je ten polštář, díky kterému vám fond může slíbit, že o vklad nepřijdete.

Zbytek, tedy těch pár procent, jde do opcí na vybraný index nebo koš akcií. Opce je sázka, která buď vydělá hodně, nebo vyprší bezcenná. A přesně z téhle malé spekulativní hromádky se rodí váš případný výnos nad garanci.

Za co tu garanci platíte

Tady je jádro celé věci. Kupujete si ochranu na úkor možného zisku, ne ochranu a zisk zároveň. Ta malá opční hromádka totiž nestačí na to, aby vám dala plný růst trhu. Proto fondy výnos osekávají dvěma způsoby.

Buď nasadí strop. Slogan „až 37,5 % za pět let“ zní lákavě, jenže přepočteno je to zhruba 1,9 až 6,6 % ročně, a to ještě jen v ideálním scénáři. Nebo vám dají jen část růstu, třeba 65 %. Když index vydělá, vy z toho uvidíte dvě třetiny.

A i ten strop se trefí málokdy. U řady fondů platí podmínka, že žádná akcie v koši nesmí spadnout o víc než nějaké procento. Stačí jedna propadlá firma a výnos za celý rok se smrskne. Aby zajištěný fond dosáhl na maximum, musel by trh silně a rovnoměrně růst. A v takovém světě by ten, kdo investoval napřímo, vydělal mnohem víc.

K tomu připočtěte poplatky. Vstupní bývá kolem 1 až 3 %, k tomu může být poplatek za obhospodařování. A největší tichý nepřítel: inflace. Když po pěti letech dostanete zpět přesně to, co jste vložili, reálně jste zchudli o všechno, co mezitím podražilo. Hodnotu peněz v čase sleduje ČSÚ, a i mírná inflace za pět let ukrojí znatelný kus kupní síly.

Zajištěný fond, nebo levný index

Tohle srovnání v žádném z hojně sdílených článků o zajištěných fondech obvykle nenajdete, a přitom je nejdůležitější. Zajištěný fond je v jádru drahý a složitý způsob, jak být konzervativní. Za podobnou jistotu existují jednodušší cesty.

Když jde o peníze, které budete brzy potřebovat, jejich přirozené místo je spořicí účet nebo krátký dluhopis, ne pětiletý fond se zamčenou splatností. Když jde o dlouhý horizont, historicky vyhrávaly akcie: za zhruba sto let rostly širší akciové trhy v průměru kolem 7 % ročně po inflaci Siegel, Stocks for the Long Run. Žádný rok ale není jistý a krátkodobě hodnota kolísá, to k akciím patří.

Levné indexové fondy navíc hrají i daňovou kartu, kterou zajištěný fond nemá. V Česku platí u cenných papírů tříletý časový test: kdo akumulační ETF drží přes tři roky, neplatí z prodeje daň z příjmu. Víc o tom rozebíráme u zdanění investic a samotnou logiku, proč nízké náklady dělají v čase obrovský rozdíl, ukazujeme na poplatcích při investování. Filozofii „kup levně celý trh a nech to být“ pak najdete u pasivního investování.

Pro koho zajištěné fondy dávají smysl

Nemá smysl je démonizovat. Pro úzkou skupinu lidí svoje místo mají. Jsou to ti, kdo mají pevný horizont shodný s délkou fondu, dávají jasně přednost klidnému spaní před výnosem a sami od sebe by se akciím vyhnuli úplně. Pro takového člověka je zajištěný fond psychologicky snesitelnější než přímá investice, u které by panikařil při každé červené zprávě z burzy.

Problém je, že většina lidí do téhle skupiny ve skutečnosti nepatří. Často udávají kratší horizont, než reálně mají, a po pěti letech stejně peníze nechávají dál ležet. A málokdo si dopředu spočítá, že strop „37,5 %“ je ve skutečnosti pár procent ročně.

Na co si dát pozor před podpisem

Než kamkoli něco podepíšete, projděte si tři věci, které prodejce nemusí zdůraznit sám.

První je předčasný odkup. Garance platí jen ke dni splatnosti. Když budete chtít ven dřív, dostanete aktuální hodnotu, která může být pod vkladem, a ještě zaplatíte poplatek. Druhá je měna. Fond v eurech nebo dolarech nese kurzové riziko. Když koruna do splatnosti posílí, ukrojí vám to z výnosu, někdy i do ztráty. Kdo se chce vyhnout riziku, neměl by si ho měnou pouštět zadními vrátky. Třetí je samotný vzorec výnosu. Pokud po přečtení podmínek nedokážete vlastními slovy říct, kdy a kolik vám fond vyplatí, je to varování samo o sobě.

Zajištěné fondy nejsou podvod. Jsou to konzervativní produkty, jejichž marketing slibuje víc, než kolik realisticky doručí. Když rozumíte tomu, že platíte za jistotu zřeknutím se velké části výnosu, můžete se rozhodnout se střízlivým očekáváním. A to je celý smysl: ne říct vám, co máte koupit, ale aby vás žádné slovo v názvu nepřekvapilo.